Téměř před rokem jsem psala zhodnocení prvního roku mojí samostatné práce poradkyně při kojení děti – pyšnila jsem se čísly maminek, které jsem navštívila, kolik poradenství jsem za rok zvládla. Nyní, po dalším roce práce si uvědomuji, že tato čísla nejsou důležitá, protože ve skutečnosti až na několik žen nevím, jak všechny ženy s kojením pokračovaly a jak dlouho tedy své děti kojily, co všechno na své cestě mateřstvím musely řešit. Uvědomila jsem si, že správné poradenství neprobíhá právě tady a teď, ale má provázet ženu celým obdobím kojení jejího dítěte. A popravdě, žen, které provázím dlouhé měsíce a roky je zatím jen málo. Při tomto uvědomění také zjišťuji a nalézám, že tato práce vyžaduje ještě mnohem více osobního nasazení a zájmu. Protože při skutečném provázením žen během celého období kojení, které má správně trvat několik let, se poradkyně setkává s tolika různými situacemi, kde první doporučení ostatních, při řešení jakékoliv kolize je: „přestaňte kojit“. Je nezbytné stále, vytrvale a sebejistě podporovat ženu, že se od kojení svého dítěte nemá nechat odradit, je nezbytné pro ni stále hledat informace a argumenty pro obhajobu, že kojení je pro zdraví jejího dítěte zásadní a pro zdraví jí samotné také. V kritických situacích je potřeba udělat mnohem, mnohem více než jen obyčejné poradenství – a na tom „udělat více“ stojí to, jestli dále žena ustojí tlak nestandardní situace a navíc tlak okolí, že jedině „přerušení kojení“ situaci vyřeší. Óóó, jak smutné potom bývá zjištění, že přerušení kojení – rozuměj ukončení kojení – situaci nevyřeší, ba naopak ještě více vyhrotí, protože se ženě - mamince - odebráním kojení odeberou jednoduché možnosti, jak děti ukonejšit, uklidnit, uspat, zbavit je bolesti a strachu. V těchto případech procházím nekonečnými komnatami zámku, kde jsou další a další dveře a já je s napětím otevírám a přemýšlím, jestli danou situaci již budu umět řešit nebo se setkám s další výzvou.
Jednoho podzimního rána jsem se probudila a uvědomila jsem si, že již po narození první dcerky jsem si řekla, že je potřebná změna, aby ženy mohly vnímat příchod svých dětí na svět radostněji a bez slz prolití. Uběhlo přesně osmnáct let, kdy jsem si řekla, ano, konečně jsem, díky mnoha lidem, zprostředkováním vzdělávání a předávání zkušeností trochu pomohla k věcem a činům, které zainteresovaným lidem skutečně mohou pomoci ke změně. Ale pozor! Změny šíleně bolí! A cesta pro ženy, které mají odvahu něco měnit je stále nelehká, trnitá, plná nástrah a záludností, se kterými člověk neznalý zdravotnického systému nepočítá a nezná je. O to více si vážím a děkuji všem lidem, kteří se nebojí dělat změny a motivovat ostatní pracovníky a pak zažívat na vlastní kůži krásnou změnu k lepšímu.
Pravda, letos jsem trochu skeptická, když se dozvídám, že trápení jsou všude. I moje velmi dobře znalé kolegyně stále a znova čelí překážkám, které se již zdály být zdolány. V tom všem se ale lesknou perly v podobě spokojených maminek, které si ty správné informace o podpoře kojení našly a plně je přijaly. Ustály všechny nástrahy konzumní a kojení nepřející společnosti a jsou to ony a jejich rodiny, které potom sklízí plody v podobě krásných, zdravých sebevědomých dětí, které se mohou nosit, spát s rodiči a mohou být kojeny několik měsíců a let. Lesk těchto perel nám poradkyním, porodním bábám a zdravotním sestřičkám nedá spát a dokud budeme moci, dokud nám naše drahé rodiny budou dělat zázemí, budeme pomáhat, vysvětlovat, někdy i přesvědčovat a ukazovat cestu pro zdraví a spokojenost našich dětí, tedy celé společnosti.
Všem přeji krásné Vánoční svátky a šťastný rok 2015, přátelé!
