Začala jsem žárlit na dudlík,

...  protože mé miminko si ho při usínání spokojeně sálo. Silikonový dudlík místo mého prsu! No to tedy ne! A tak dudlík letěl z okna!“

Tuto posvátnou větu dnes na podpůrné skupince zvolala jedna maminka, která několik měsíců žila s manželem a s děťátkem v Turecku.Popisovala tamější život jak všichni žijí s dětmi, děti jsou všude a proto všichni umí s malými dětmi komunikovat i zacházet – od malých dětí po staré muže. Kojení, nošení, společné spaní s dětmi je tam naprostou normou a tak nebyla se svým nošeným a kojeným miminkem považována za nějak výjimečnou. Jediné, co vyvolalo údiv tamějších lidí bylo zjištění a následné zvolání: „Ona mu vaří speciální jídlo!“