Význam samopřisátí v praxi

Na tomto místě velmi často píši o tom, jak je pro děti důležitý kontakt kůže na kůži bezprostředně po porodu a hlavně možnost samopřisátí. Důležité je, aby série dějů, která při samopřisátí probíhá nebyla ničím narušena a dítě mělo možnost se k prsu samo připlazit a samo bez pomoci se přisát.  Mám tu čest ve své praxi pozorovat rozdíly u dětí, které měly možnost se samy nerušeně přisát a u dětí, které sice byly ponechány bezprostředně po porodu v kontaktu kůže na kůži se svojí maminkou, avšak jen krátkou dobu. Poté byly odneseny na „běžné“ ošetření a poté vráceny mamince, někdy již zavinuté. Po tomto„malém“oddělení je série všech důležitých dějů natolik narušena, že přisátí je již pro maminku bolestivé a spouští se kaskáda patologických dějů, které mohou mít na kojení dítěte, tedy ne jeho celoživotní zdraví fatální dopady.  Naopak miminko, které se mohlo samo nerušeně přisát má toto správné přisátí natolik dobře vštípené, že i přes to, že je bohužel od maminky odděleno, například z důvodu fototerapie a třeba i krmeno láhví, (kterou by skuteční odborníci v péči o matku a dítě nikdy neměly použít) se po zajištění správné polohy pro správné přisátí opět dokáže výborně přisát. Přeji všem zdravotníkům, aby měly možnost tyto důležité procesy, které mezi maminkou a dítětem probíhají, na vlastní oči vidět, zažít, pochopit a zdravě je podporovat.