Růstový spurt … a kde je pravda

Slovenské sdružení na podporu kojení MAMILA o.z.

Existují některé pojmy, které se spojují s kojením, na kterých je trochu pravdy, ale jako celek kojení nepomáhají, naopak situaci komplikují, protože se v nich nachází hodně polopravd a z praktického hlediska nepřinášejí pro kojení pomoc, ale spíše nejistotu. Mezi takovéto pojmy platí „zelená hladová stolice“, „přední a zadní mléko“,  „laktační krize“ nebo „růstový spurt“. Na tomto místě rozebereme tento článek: https://www.kojeni.cz/rustovy_spurt.pdf 

Existuje růstový spurt ve smyslu toho, že někdy dítě roste rychleji než jindy? Ano, toto je ta část pojmu, kde je to v pořádku. Je pravda, že děti nerostou stále stejným tempem, za každý týden nepřiberou stejný počet gramů či nenarostou stejný počet centimetrů.

V čem je  tedy problém? Problém je v tom, jak se myšlenka růstového spurtu propojila s kojením a co z toho vyplynulo. Například se v souvislosti s „růstovým spurtem“ mluví o tom, že v důsledku „růstového spurtu“ „dítě má častou potřebu příjmu potravy“ a někdy se to specifikuje konkrétním číslem: „například i každou hodinu“. Jenže na kojení každou hodinu (nebo jakékoliv jiné číslo, které si do tohoto výroku dosadíte) není nic zvláštního. Je úplně běžné, že se kojené děti kojí často a navíc se kojí často, protože kojení je více, než „příjem potravy“. Kojení naplňuje kojenému dítěti mnoho dalších potřeb, potřeby fyzické blízkosti a kontaktu, reguluje dýchání, srdeční činnost, tělesnou teplotu, spánek a bdění a podobně. Dítě může o kojení projevit zájem kdykoliv bez ohledu na čas, který uplynul od předchozího kojení. Lidé patří k vyšším primátům, pro které je typické, že si vyžadují neustálý fyzický kontakt s matkou, nošení a kontinuální kojení. Problém s myšlenkou „častá potřeba příjmu potravy i každou hodinu“ ve spojení s růstovým spurtem spočívá v tom, že se kojení „každou hodinu“ v jiné souvislosti v podstatě považuje za nenormální a nutí matky uvažovat o tom, že by přece jen mezi jednotlivými kojeními měly být aspoň dvě- tři hodiny tak, jak nás to naučil vzorec krmení dětí umělou výživou. Nemluvě o tom, jak zoufalé dokáží být matky, kterých děti se chtějí kojit každou půlhodinu či každých 15 minut. 

Největší období růstu zažije většina dětí v 1.-3. týdnu života, kdy některé kojené děti podle tabulek WHO přiberou téměř 2kg, což je u dítěte s porodní hmotností například 4 kg pravděpodobně největší růst, který v životě zaznamená (vyvstává tedy otázka, proč by tyto spokojené děti potom měly být nespokojené později ve 3. či ve 4. měsíci, když už rostou omnoho méně?). Navzdory tomu většina těchto dětí nevykazuje známky toho, co se tradičně s „růstovým spurtem“ spojuje – tedy neklid, pláč, potřebu zvýšené péče. Naopak – tyto známky se projevují u dětí , které až tak dobře nerostou, nepřibírají a když budeme pozorovat pití na prsu, tak až tak dobře nepijí. A tady nastává potencionální problém – mnoho rodičů zahrne do kategorie „růstový spurt“ chování, které by si už dávno vyžadovalo pomoc odborníka, jen proto, že se stále domnívají, že to přejde a pomoc vyhledají až příliš pozdě anebo vůbec.

Další rozpor v teorii spojující „růstové spurty“ s kojením je, že i když kojené dítě přijímá mezi 1. a 5. měsícem přibližně stejné množství mléka, tak se mluví o tom, že i v tomto období „růstové spurty“ způsobují v 3. a v 4. měsíci „neklid, pláč a potřebu zvýšené péče“. Pokud je množství mléka, které dítě vypije v tomto věku přibližně konstantní, tak potom, co se přesně děje? Pláče, protože roste? 

Myšlenka růstových spurtů je někdy převedená do nelogických závěrů typu: „Pokud růstový spurt trvá týden anebo déle, maminka by se měla zamyslet, či má dostatek kalorií a tekutin ve svojí stravě. Nemusí to být těžké poznat, protože se matka v růstovém spurtu cítit hladovější, něž obvykle.“ Tento závěr jaksi předpokládá, že tvorba mléka se musí zvýšit dramaticky a že takovéto zvýšení si vyžaduje vyšší kalorický příjem a vyšší příjem tekutin jinak se více mléka nemůže tvořit.  A toto neodpovídá realitě ( pamatujete, množství mléka je mezi 1. a 5. měsícem téměř stejné). Nemluvě o tom, že to v matce vyvolává strach a pocit, že na to, aby kojila se musí nějak speciálně stravovat. Ve všeobecnosti je pravda, že pokud dítě pláče a je nespokojené, je dobré mu věnovat zvýšenou péči, je dobré, vzít si ho s sebou do postele v kontaktu kůže na kůži a intenzívně naplňovat jeho potřeby kojením. Pláč miminka a jeho nespokojenost je třeba brát vážně a miminko uklidnit.

Ale není pravda, že „častější kojením dítě automaticky dostává více mléka“ anebo že se „častým přikládáním laktace zvyšuje“. Dítě dostává více mléka, pokud na prsu reálně pije. Pokud je na prsu jen tak „přiloženo“, ale nepije, tak se laktace nemá jak zvyšovat. Jsou děti, které tráví na prsu celé hodiny, ale žádná změna nenastane a všichni se diví proč.

Myšlenka „růstového spurtu“ se dále spojuje s častějším nočním buzením a s vysvětlením, že se dítě budí z hladu. Tato myšlenka, kromě toho, že většinou neodpovídá realitě, protože takovéto „častější buzení“ potom následně trvá mnohem déle než popisované dva – tři dny, vede často k závěru, že když se dítě například ve 4. měsíci začne často budit, tak ho třeba začít dokrmovat, případně, jakmile se toto stane v 9. měsíci, tak ho je třeba na noc odstavit.

Kromě toho se v souvislosti s „růstovým spurtem“ říká, že dítě má „svíravé hladové stahy žaludku“, což je důvodem k jeho nespokojenosti. Pokud je to skutečně tak a dítě má „svíravé hladové stahy žaludku“, tak s tím je třeba něco udělat a nenechat dítě hladové.

Co tedy reálně pomáhá?

1. Základem je zhodnocení pití dítěte na prsu.
2. Na základě vyhodnocení pití dítěte a je potom je třeba dát další doporučení
3. Každému miminku, bez ohledu na všechno ostatní, prospěje kontakt kůže na kůži, nošení a přístup k prsu na požádání.
4. Naučíme maminku, jak utišit miminko. Protože mnoho dětí pláče proto, že rodiče neznají způsoby, jak děťátko uklidnit. Nebo si dokonce myslí, že ho rozmazlí, když je budou používat.
5. Naučíme maminku, jak uspat děťátko. Mnoho rodičů nechá miminko plakat, protože si myslí, že by mělo usnout samo. 
6. Naučíme maminku, proč je dobré, ale spala společně s dítětem.
7. Naučíme maminku, aby nenatahovala intervaly mezi kojeními, aby dítě „vydrželo“ hodiny dvě či tři bez kojení.
8. Naučíme matku, že ne ní dobré, aby se snažila dítě naučit prospat celou noc.
9. Matku naučíme jak pozná, že dítě pije, naučíme ji stlačovat prs, aby dítě pilo i tehdy, kdy by za běžných okolností jen sálo bez pití. Na základě poznání toho, kdy miminko pije a kdy už nepije, ji naučíme vystřídat prsy, pokud už miminko nepije.
10. Zhodnotíme jiné faktory, které mohly kojení negativně ovlivnit (například užívání hormonální antikoncepce nebo některých léků, které mohou tvorbu mléka snížit).
11. Pokud pití miminka není postačující, miminko nepřibírá, je nespokojené a pláče, odvrací se od prsu, odtahuje se, pouští bradavku nebo je jeho chování jinak znepokojující, hledáme další příčiny (toto chování není možné zahrnout do pojmu „růstový spurt“ anebo do kategorie „vždyť před tím přibíralo hodně“) a situaci řešíme a pomůžeme miminku aby získávalo dostatečné množství mléka z prsu anebo pomůžeme zvýšit tok mléka.
12. Dále je dobré vědět, že v některých situacích nedostatečného pití je třeba udělat více než jen čekat, že se domnělý „růstový spurt“ vyřeší sám od sebe anebo tím, že matka bude více jíst a pít. Prvním krokem je vždy pomoc při kojení a náprava kojení. Existují i další způsoby jak zvýšit tvorbu mléka, případně jsou situace, ve kterých může být oprávněné navrhnout dokrmování nebo zavedení příkrmů, když má dítě už více než 4 měsíce a situace si to vyžaduje.

 A na závěr jeden reálný případ, který ukazuje, jak to dopadá, když se neposkytne pomoc, problémy se kupí, matky si myslí, že „krizi“ nebo “růstový spurt“ překonaly a jaký vliv na matky mají myšlenky typu „matka potřebuje zvýšit svůj kalorický příjem a více pít“. 

„Mám 11 -měsíčního synka, kterého jsem úspěšně kojila. Měli jsme pár krizí, ale překonali jsme je. Teď však už pátý den prs odmítá úplně. Před tím sice bojkotoval, ale vždy jsem ho nějak „ukecala“ aby se alespoň večer anebo jednou během dne nakojil. No. jak říkám, teď když prs jen uvidí naříká na celý dům. Myslím, že to může být zoubkama, které mu lezou, má soplíčky, které odsávám, ale asi mu i tak vadí. Dalším problémem je, že jsem si tedy začala odsávat, ale mléka mám velmi málo. Z obou prsů si odsaji horko těžko cca 50ml. První dva dny jsem neodsávala, protože jsem si říkala, že co když si to rozmyslí a přisaje se. Piju hodně tekutin. Čaje, které by tvorbu mléka měly podporovat, ale zlepšení nevidím. Jsem z toho velmi smutná, nechci přestat s kojením, ale opravdu začínám ztrácet naději.“   

Do češtiny přeložila Pavlína Kallusová