Prosím o toleranci vůči dlouhodobě kojícím maminkám
Dobrý den, Pavlíno.
Jsem původní profesí dětská sestra. Pamatuji si několik vašich přednášek ohledně kojení. Je skvělé, že se kojení věnujete komplexně.
Pracovala jsem na novorozeneckém oddělení a vím, jak je důležité v porodnici naučit maminky správně kojit - dá li se něco tak zcela přirozeného jako je kojení vůbec naučit - podle mě jde spíš o to pomoci mamince dostat do vědomí dávno zakořeněné způsoby přirozené výživy jejího děťátka a podpořit ji. Skutečných překážek kojení zase tolik není.
Proč ale vlastně píšu je dlouhodobé kojení dítěte, se kterým se nyní potýkám a vlastně také reakce na malinko nesmyslný článek, který vyšel v časopisu pro maminky - já jej dostala emailem proto, abych konečně svou dceru odstavila. (odkaz na článek je připojen na konci emailu).
Svou první dceru jsem před dvaceti lety kojila 17 měsíců. Bylo to něco neuvěřitelného, tak přirozeného, přišlo mi to jako malý zázrak...
Její odstavení jsem neplánovala - prostě se během dvou dnů mléka sama vzdala a byla na to patřičně hrdá.
Syna jsem byla nucena kvůli mému zdravotnímu stavu, který vyžadoval hospitalizaci odstavit ze dne na den ve dvou a půl letech.
Už tenkrát jsem čelila mnohým názorům, proč jej tak dlouho kojíš - má odpověď bývala a proč si tak dlouho nekojila Ty? Většinou se mi dostalo odpovědi, že kojení po roce již není zdravé.
Nyní, má téměř tříletá dcera je vlastně neustále kojená - cítím obrovský posun - kojení není jen výživa pro tělo, ale hlavně výživa pro duši, pro náš vztah. Jsou to ničím nenahraditelné nádherné chvíle společného propojení, blízkosti, kterou prožívá dcera se svou mámou - není to společné hraní, ale chvíle ,,teď tu jsem jen pro Tebe,,. Loni během horkého léta se stalo mateřské mléko jedinou výživou mé dcery. Totéž se opakovalo letos v létě. Prostě jakékoliv jídlo odmítala. Jak horké dny minuly, přirozeně se jí vrátila chuť k jídlu a kojení bylo doplněno běžnou batolecí stravou. Ano, občas mě noční kojení zmáhá a říkám si sama sobě, nebude lepší toto vše ukončit ? A ráno se na malou kouknu a je mi jasno, nebude. Ten nádherný výraz, zklidnění ve tváři a blaženost, kterou během kojení vidím na její tváři, je tak neopakovatelný, že bude kojena, dokud sama bude chtít. Během doby, co kojím nebyla malá prakticky vůbec nemocná, a to do společnosti dětí chodí často. Od 5 ti měsíců se mnou jezdívá na školy v přírodě, kde je bývá téměř mezi 100 dětmi, cestujeme za nimi 6 hodin veřejnými dopravními prostředky. I když bývá někdy během cesty znuděná a začne se hlasitě dožadovat změny, kojení ji vždy zklidní a její rozmrzelost zmizí.
Jediné, co mi vadí, je jak se na matku a následně dítě dívá společnost. Přestala jsem kojení skrývat a dovoluji si dceru kojit dle jejích potřeb (teda pokud to zrovna není v tramvaji, když jedeme tři zastávky). Stále dennodenně dostávám dotazy, jak dlouho ještě chceš
kojit? Tak dlouho dokud bude chtít - přece. A to Ti to není hloupé kojit na veřejnosti? Ne, opravdu není. Taky toleruji kuřáky, kouřící na zastávkách hromadné dopravy, toleruji lidi, požírající své hamburgery a občerstvení s fastfoodů na ulici. Tak žádám a prosím o toleranci vůči dlouhodobě kojícím matkám. Proč bychom měly učit své děti skrývat svou potřebu kojení na veřejnosti, když si dospělí své potřeby na veřejnosti neumí odepřít (a to jen možná v důsledku předčasného odstavení ?). Opravdu je matka, která kojící své mluvící dítě na veřejnosti tolik divná a jiná? To je opravdu naše společnost tak zmítána reklamou, že pro děti od jednoho roku je nejlepší umělá strava, stejně tak jako pro větší umělá zábava ve formě televize, umělá hřiště, aby si děti náhodou neublížili... a dalo by se pokračovat dál a dál.
Všechny maminky, které se rozhodnou své děti kojit déle, než je doporučená doba by měly být chráněny. Většina z nich ke svým dětem vstává i během noci, čelí narážkám svého okolí, někdy i lékařů. Tak jako matka slonice, opice... neodstaví své mládě dříve než přijde jeho čas, tak je to i s našimi nejmenšími. Kojení je přirozené, odstavení je přirozené. Bohužel jen telata jsou odebírána matkám předčasně a následně krmena umělou stravou také předčasně.
Umělá strava umí dítě nasytit, neumí ale reagovat na jeho citové potřeby. Někdy jsou chvíle, kdy si připadám si jako ve společnosti tupců a zarytá obhájkyně kojení. Naučme se správně reagovat na potřeby našich nejmenších - nic to nestojí, jediné, co se stane, obohatí to život nám všem.
Pavlíno, přeji vám hodně spokojených kojících maminek, a hodně síly do dalších let vaší záslužné práce.
Zlata Veselská
Článek je plný nesmyslů a nejvíc mě rozčílilo že se o dětech věkové kategorie 1- 3 roky mluví jako o předškolácích, malých kopiích dospělých... BRRR... absolutně nechápu, jak něco takového mohlo vyjít
https://www.maminka.cz/clanek/jak-dlouho-chcete-kojit-dobre-si-to-rozmyslete
Já jen dodávám, že Světová zdravotnická organizace doporučuji plné kojení zhruba šest měsíců a potom kojení společně s příkrmy dva roky a déle. Pavlína
