Nezůstat sama
Jak se co nejlépe připravit na kojení děťátka a na mateřství? Co všechno by si nastávající maminka s tatínkem měla zajistit? Dá se říci, že se naše společnost pomalu posouvá do nové epochy, kde se maminky zajímají o přirozené porody, o to co všechno nejlépe udělat, aby mohly své děti dlouho kojit. Setkávám s maminkami, které navzdory tomu co všechno před příchodem miminka zajistily, není situace po porodu taková, jakou očekávaly. Zoufale pátrají po tom, co se stalo jinak nebo se mělo stát jinak, aby byla jejich očekávání splněna. Poradenstvím při kojení ze zabývám již dlouho a čím déle jej dělám, tím více se setkám s nejrůznějšími situacemi u maminek a jejich dětí. Často velice intenzívně pomáhám nejen blízkým kamarádkám a myslím, že jsem odhalila společného jmenovatele všech nesnází, které maminku, její miminko a tatínka záhy po porodu potkávají.
Před dvěma týdny jsem se zúčastnila veliké konference s doktorem Nilsem Bergmanem, lékařem, který po celém světě a ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací podporuje, provádí a ve všech detailech vědecky zkoumá kontakt kůže na kůži miminka s maminkou i s tatínkem. Zavedl zdravotnické standardy pro mateřskou péči klokánkováním. Do detailů propracovává postupy, jak kontakt kůže na kůži s maminkou zajistit hlavně předčasně narozeným dětem.
Na jeho klinice v podstatě nejsou inkubátory. Děti jsou vždy na kůži maminky, tatínka nebo jiné blízké osoby. Pan doktor Bergman nám předal důležité poselství. Žena – maminka s právě narozeným děťátkem nesmí nikdy zůstat samotná! Vždy musí mít někoho po ruce.
Pro ideální zajištění tak důležitého kontaktu kůže na kůži maminky s miminkem jsou podle pana doktora Bergmana nezbytní tři lidé. Porodní asistentka, dula a tatínek nebo jiná blízká osoba. A já s tímto poselstvím souhlasím do puntíku. To je ten společný jmenovatel, který se skrývá za všemi nesnázemi maminek a jejich dětí ! Absence primární , kontinuální a praktické podpory nové rodiny.
Když pomáhám maminkám, aby své děti mohly kojit a řeším nějaký zádrhel, všechno začíná a končí na tom, že maminka nemá osobní praktickou pomoc v těch nejzákladnějších rovinách a v kritických momentech. Maminka potřebuje pomoci, aby našla pohodlí a mohla mít s miminkem klidný a nerušený kontakt kůže na kůži a to hlavně v případech, kdy jí není dobře, točí se jí hlava, má po porodu třesavku. Potřebuje podat vodu, když má žízeň, potřebuje pomoci vstát z postele, když je ještě bolavá po porodu, potřebuje, aby jí někdo přihřál jídlo, když se nestihla najíst, potřebuje, aby jí někdo pochoval a pomohl uspat miminko zatím než se vysprchuje. Potřebuje, aby s ní někdo zůstal přes noc. Nejtěžší jsou první noci po porodu, kdy miminko může plakat a maminka potřebuje pomoci s jeho utišením, aby sama nebyla vyčerpána. První hodiny a dny po porodu jsou klíčové a maminky vlastně zůstávají docela samotné, bezradné a zoufalé. Domů z porodnice se pak vracejí úplně vyčerpané a nevyspané.
Povzbudit maminku v tom, aby si dala miminko do kontaktu kůže na kůži je vždy dobře, vždy pomůže, ale často maminka potřebuje ještě fyzickou pomoc.
Právě se narodilo miminko mojí veliké kamarádce a ona se mi do detailu vypovídala, proč první hodiny po porodu kontakt kůže na kůži s miminkem neměla. Protože zůstala sama na oddělení šestinedělí. Nevěděla jak si má co uspořádat, jak si má mimiko podat, jak si sednout aby si ho bezpečně podala. Druhý den dostala v porodnici nadstandardní pokoj, přišla jí pomoc, manžel, maminka i já jsem s ní pobyla pár hodin a vše již bylo úplně jinak.
Blíží se Vánoce a na fejsbůku na mě vyskakují různé reklamy, co vše ještě pro miminko koupit. V dnešní době si můžeme hodně věcí koupit, objednat, vyhledat, zjistit, nahrát do mobilu, ale to, co kdysi bylo automatické v rámci společného žití lidí pohromadě ve veliké rodině či komunitě, je dnes nedostupné. Těžko si jen můžete koupit empatickou, citlivou, moudrou, praktickou, přitom i odbornou a nepřetržitou péči o sebe a svoji rodinu po narození miminka. Myslím si, že proto může být v dnešní moderní a uspěchané době mateřství tak náročné. Modlím se, abych já sama mohla jednou dát tu správnou podporu svým dětem, až se stanou rodiči a budou moji pomoc chtít. Snad jim nikdy neřeknu, že dnes se mi to nehodí nebo že nemám čas. Snad se nebudu se vymlouvat, že musím do práce a vydělávat peníze nebo doma uklízet. K tomu mi dopomáhej Bůh.
