Kloboučky na kojení by se v běžné praxi vůbec neměly používat

… tak, jak stojí v jednom z deseti korků BHFI. Kloboučky neřeší správné přisávání dětí, kloboučky přinášejí spoustu a spoustu problémů. Některé jsou vidět již v porodnici, jiné se vynoří později.

Co je důležité vědět a co možná pomůže sestřičkám kloboučky v běžné praxi nepoužívat je informace, že sáním přes klobouček nedochází k tomu nejdůležitějšímu aspektu, které kojení přináší a tím je podpora rozvoje nervové soustavy dítěte - tedy správné dozrávání mozku dítěte. Sání kloboučku je naprosto odlišné od sání prsní bradavky – nedochází k propojení nervového systému díky tlaku na nervus vagus, který je v hluboko v ústní dutině, na nějž dosáhne jen bradavka mateřského prsu. Často se klobouček maminkám nabídne v momentě, kdy se miminko nepřisaje nebo se přisévá obtížně. Zde je velmi důležitý co největší kontakt maminky s miminkem kůže na kůži, je důležité miminko na mamince nechat vypsat a potom se může učit dobře přisát.

Zažila jsem na praxi v porodnici, jak se maminky s kloboučky běžně setkávají a dokonce si mohou klobouček rovnou koupit. Sestřičky si potom stýskají, že maminky později nechtějí klobouček opustit a nechtějí se bez něj o přisání miminka k prsu ani pokusit, což je ale pochopitelné, když se klobouček stává pro maminky jedinou jistotou, že se miminko na něj „nějak nasune“ a „nějak se kojí“. Jistotou se ale pro maminky může stát kontakt kůže na kůži, kde všechny děti reagují stejně a dříve nebo později se na prs přisají. Do té doby je ale velmi důležité, aby si maminka udržovala výbornou tvorbu mléka, mléko si odsávala a miminko krmila správně. V tomto případě je nutné postupovat podle protokolu Když se miminko nepřisává.