Jak se nekojení projevuje na společnosti aneb proč maminky mají silnou potřebu sdílet se o kojení a výchově svých dětí

Dnes jsem pro vás vybrala zajímavou komunikaci mezi samotnými poradkyněmi při kojení dětí. Tímto všechny poradkyně zdravím a děkuji, že jsem níže uvedené řádky mohla přeložit a publikovat. 

Otázka:

Kojení a nošení bez pochyby mají vliv na správný rozvoj mozku. Jak se tedy projevuje to, že se nám mozek nevyvíjel správně? Nebo tedy alespoň mě maminka nekojila déle než pár měsíců a rozhodně mě nenosila v šátku. Napadají mě oxytocinové receptory, kterých podle všeho mám mít nedostatek, přesto mám silnou potřebu dcerku kojit a nosila jsem ji od narození. Tak v čem to tedy ještě je? Díky za názory!

Odpověď:

Toto je velmi komplikované. Nejde jen o oxytocinové receptory. Mozek jako takový při nekojení a nenošení vypadá vyvíjí se jinak. Potenciál pro vznik deprese je jiný a  stejně i pro jiné psychiatrické diagnosy. A to je jen začátek. Ale v první řadě – toto lze omnoho jednodušeji kvalifikovat v epidemiologických studiích, než na konkrétní věci a u konkrétního jednotlivce, protože jde o multifaktoriální záležitosti. A často jde potencionál, který se kombinuje s geny, vlivem prostředí a dohromady toto všechno vytváří směs. Pokud chceš o tomto více vědět, tak je dobré přečíst se Matta Ridleye Nature via Nature: Experiense and What Makes  Us Human.

Jinak častý argument lidí, kteří nevidí důležitost kojení zní: „Já jsem nebyl kojen a jsem úplně v pořádku.“ Jedna věc je podívat se na to, že ten člověk říká, že „je úplně v pořádku“ vzhledem k tomu, jako to co je “normální“ momentálně vypadá ve společnosti, která nebyla kojena - jinými slovy porovnává se s ostatními také nekojenými lidmi, kteří jsou podobní jako on. Ale na úrovni epidemiologické je zřejmé, že dnešní společnost má neuvěřitelné procento lidí, kteří mají deprese a berou antidepresiva, mnoho lidí, kteří mají problémy se spánkem, mnoho lidí, kteří mají alergie, kožní problémy, rakovinu prsu, atd.

A co se týká toho, že máš zájem a chuť nosit a kojit svoje děti – ano máš, ale podívej se znovu celkově na společnost: Kolik lidí nosí a kojí svoje děti? Malé procento. Kolik je lidí, kterých je nesmírně těžké přesvědčit k nošení dětí?  Přesvědčit je o tom, že nošení dítěti neubližuje?

A dále: Je potřeba se podívat na omnoho jemnější náznaky toho, co pro naši nekojenou generaci nekojení znamenalo: Podívej se na to, jak těžké je pro maminky nabýt jistotu, že vztahová výchova, kterou praktikují, je ta správná věc, že jejich dítě vyroste a bude v pořádku. Vezmi si jak dlouho většině matek trvá, než úplně poslechnou svoji intuici – někdy je to až měsíce po porodu, někdy je to až u druhého dítěte.

A pokud by neexistoval řádný jiný argument, tak potom tento: Podívej se na to, že maminky mají silnou potřebu diskutovat o kojení, nošení a výchově – intelektuálně a neustále se ujišťovat o tom, že to tak je správné, přestože to jsou věci, které by měly být automatické, která by měly plynout samy od sebe.