Jak kojení pomáhá při nemoci - skutečný příběh

Ahoj Pavli,
máme za sebou stříbrnou adventní neděli a já jsem zas o jednu zkušenost s kojením bohatší.
Kubík měl od pátku večera horečky (skoro 40). Odmítal jídlo a pil hrozně málo tekutin. Odmítá lahvičky jakéhokoliv typu. Učím ho už delší dobu pít z normálního dětského hrnku. Moc se nám to nedaří. Při horečkách jsem ho z hrnku nenutila. Aspoň trochu čaje jsem dávala po lžičkách a snažila se co nejvíc kojit. Zdálo se mi, že si i o kojení říká. U prsu byl prakticky pořád. (Za normálních okolností si o kojení moc neříkal, spíš jsem ho musela cíleně brát.) Díky tomu nám stoupla i tvorba mlíčka a mlíčko teče jako už dlouho ne.
Když jsem volala na pohotovost, doporučili hodně tekutin a nurofen střídat s paralenem. Celou dobu jsem měla strach, že těch tekutin bude mít málo a budeme muset odjet na pohotovost. Nakonec to dopadlo tak, že v neděli večer byl už relativně v pořádku a já si uvědomila, že velkou mírou se na uzdravení podílelo kojení. Neumím si představit, jak by to dopadlo, kdybycho nekojili. Ta troška čaje, kterou si vypil by nemohla stačit. Skončil by v nemocnici na kapačkách?
Docela mě potěšilo to, že se zvedla tvorba mlíčka. Na druhou stranu jsem byla dneska docela zaskočena, protože Kubík dneska kojení poměrně hodně odmítal. Vzpínal se, maximálně olízl bradavku a chtěl pryč. Tak na mě padl trochu splín, jestli to není konec kojení. Chtěla jsem koji co nejdéle a konec v 10 a půl měsíci mi přijde neskutečně brzy.

Klidný poslední předvánoční týden přeje
Petra a Kubík