Jak byste kojily, kdybyste své miminko neviděly

14.09.2022 12:48

 

Marti, moc ráda se s Tebou po delší době setkávám a jsem Ti moc vděčná, že jsi svolila podělit se s ostatními ženami o Tvůj příběh o kojení Jonáška. Něco o sobě řekni, prosím.

Jmenuji se Martina, jsem z Brna a je mi  47 let. Od narození jsem nevidomá a mám omezenou hybnost pravé strany po dětské mozkové obrně. Otěhotněla jsem během covidové doby a na miminko jsme se s přítelem moc těšili. Protože jsem miminko čekala v nejtěžším lockdawnu, základní informace jsem musela čerpat jen z internetu. Hodně jsme s přítelem řešili jak co uděláme, aby o miminko bylo co nejlépe postaráno. Vůbec mě nenapadlo, že porod bude zakončen císařským řezem. Žila jsem v idylickém stavu, že kojení půjde nějak intuitivně.

…a to Tě, Marti, asi hodně překvapilo, že?

…ano, porod nakonec proběhl císařským řezem a pooperační stav si vyžadoval léčbu antibiotiky a proto bylo kojení Jonáška hodně omezeno. Jonášek si na kojení velice těžce zvykal.  Tehdy jsem si uvědomila, že budu potřebovat pomoc. Na stránkách www.mamila.sk  jsem našla kontakty na laktační poradkyně.  Jedna za mnou přišla a spolu jsme dělaly vše proto, aby se Jonášek mohl kojit  navzdory  mým zdravotním omezení.

Marti, co bylo pro Tebe nejtěžší?

Nejtěžší pro mě určitě bylo vzít si Jonáška k sobě vzhledem k mému postižení ruky, i když jsem ještě před porodem vše trénovala na panence, které byla hmotnostně úměrná živému miminku.

Marti a co bylo pro Tebe nejkrásnější?

Nejkrásnějším okamžikem bylo, když mi Jonáška poprvé položili na moji hruď. Ta vůně byla úžasná, prostě nepopsatelný elixír radosti, pohody a štěstí! Úplně mě to dojalo!

Martinko, co bys vzkázala všem ženám a hlavně těm, které mají nějaké zdravotní omezení?

Chtěla bych vzkázat všem ženám, aby si šly za svým snem! Ženy, maminky, kojte bez ohledu na připomínky okolí a chtějte praktickou a odbornou pomoc!  Dočetla jsem se, že v porodnicích je nová kniha o kojení, která maminkám poskytne základní informace a je důležité, aby o této možnosti ženy věděly.

   … a ještě něco chci ženám říci, kojte svoje děti klidně třeba každou půlhodinu, buďte s miminkem tělo na tělo, noste ho! Tak se tvoří nejvíce mléka! My s  Jonáškem všichni společně  spíme, nosíme se!  Jonáškovi bude za chvilku rok a půl a navzdory všem překážkám se stále kojíme!

Marti, díky Tobě jsem se o nevidomých lidech mnoho dozvěděla a popravdě mě váš svět fascinuje, jak všechno dokážete zvládnout, když nevidíte! Ty sama jdeš a neseš svoje dítě!

Marti a bez těch našich mužů by všechno bylo mnohem náročnější, že jo?

No jasně, Roman mě po celou dobu kojení podporoval, vstával se mnou v noci, podával mi Jonáška k prsu a přidržoval ho, připravoval mi dokrm a cévku k prsu. Bez jeho pomoci si to nedokážu představit.

Marti, to je krásné! Přiznám se, že být s vámi, s Tebou, s Jonáškem a s Romanem, Tvým přítelem,  bylo pro mě neuvěřitelně povzbuzující. Když jsem šla od vás, tak jsem nešla, ale letěla nabitá vaším odhodláním kojení jen tak nevzdát. Tímto bych vám chtěla poděkovat, že jsem se mohla stát vaší přítelkyní a moc děkuji za tento krásný rozhovor, který jistě pomůže mnoha dalším ženám.

Děkuji Tobě, Martinko, Romanovi a Jonáškoví

váš

Kalousek ušatý

 

upravenou verzi článku si mžete přečíst na www.mamila.sk