Dudlík nebo prsty – co je lepší? Nebo snad horší?

Dovolím si popsat důležitou zkušenost jedné maminky, která dnes navštívila podpůrnou skupinku. Ostatním maminkám na skupince povídala asi tohle:

„Když měla holčička asi tři měsíce, Pavlína k nám přišla na poradenskou návštěvu a mimo jiné mi doporučila, abych holčičce nedávala dudlík. Důvod, proč dudlík děťátku nedávat jsem dobře pochopila a proto nebyl problém dudlík jednoduše zahodit. Vše dále probíhalo v pohodě, kojily jsme krásně, jen holčička si začala cucat paleček a prstíky, což mě začalo hodně znervózňovat. Přemýšlela jsem a hledala, co udělat pro to, aby si prstíky necucala a začala jsem tušit, že jí musím více a více nabízet prs. Jak to však dělat? Holčička rostla a objevovala svět. Jak ji přinutit, aby sála prs častěji, když jí tolik zajímá vše ostatní? Zlom přišel v okamžiku, kdy jsem zjistila, že se dá výborně kojit i v šátku. Kdykoliv jsem ji tedy nesla v šátku (kočárek vůbec nepoužívám,) nabídla jsem jí prs. Když jí byl asi jeden rok spatřila jsem pětileté dítě, které si úpěnlivě cucá prsty, což mě naprosto vyděsilo a díky tomu jsem našla další sílu k odhodlání holčičce prs nabízet co nevíce a hlavně ji na prsu uspávat. Toto větší nasazení trvalo asi tři měsíce. Prstíky si díky častému kojení cucala méně a méně. Nyní si moje holčička na paleček vůbec nevzpomene. Vesele si hraje a kdykoliv něco potřebuje, přiběhne se přisát.“

Myslím si, že tohle je výborný návod pro ostatní maminky, které přemýšlí jak vyzrát nad prstíky nebo spíše jak dobře sytit potřeby dětí.