Ať je jídlo pro děti radostí!

Včera mě volala paní, která je nevidomá a žije ve Francii. Navštívila jsem ji v zimě, kdy byla doma v Brně. Byly mu asi tři měsíce. Paní jsem neskutečně obdivovala, co všechno zvládá, spíše lépe než člověk, který vidí. Když jsem vyšla od ní z domu, byla jsem opilá štěstím. Čas strávený s ní mě neskutečně posílil. Při včerejším rozhovoru mi paní povídala, jak její synek má již rok a stále se úspěšně kojí! Jen rodina jí to trochu vyčítá, že se více kojí a že by měl více jíst. Paní mě začala popisovat, jak vlastně krmí synka jídlem. Říkala, že když poprvé synka zkoušela krmit lžičkou, tak aby eliminovala špatné pokusy, synka svlékla, posadila ho do vany a všecičko jídlo, které skončilo mimo ústa miminka spláchla sprchou… Jenže tento způsob byl pro ni velmi náročný…  Protože paní nevidí, přišla na to, že je pro ni nejjednodušší dávat synkovi jídlo, které sama jí. Vždy mu ukousne nebo dokonce jídlo trochu předžvýká a po té dá synkovi jídlo ruku do úst. Má jistotu, že synek jídlo sní a že jídlo neskončí kdekoliv. A takto kdysi dávno byly děti krmeny. Neexistovaly mixéry a jiné vymoženosti na výrobu jídel. Děti mají zájem o skutečné jídlo, které jí sami rodiče. Navíc, pokud sám rodič jí jídlo, je to pro dítě signál, že jídlo je bezpečné. Toto je zakódované evoluční chování dětí. Takže maminky! Nebojte se dávat dětem na ochutnání vše, co samy jíte! Obzvláště v těchto dnech, kdy je hojnost sladkého ovoce! Přeji vám radostné přikrmování!