Co mě k poradenství při kojení přivedlo?
Když jsem čekala svoji první dcerku v roce 1996 chtěla jsem, stejně jako všechny maminky, kojit. Plně jsem se spolehla na to, že vše potřebné se dozvím v porodnici. Po porodu, který proběhl císařským řezem mě nikdo nevysvětlil jak mám svoje miminko přiložit k prsu, improvizovala jsem a měla jsem všechny potíže, které mohou při kojení nastat. Naštěstí jsme si doma s dcerkou našly pohodlnou polohu při kojení vleže a mlíčko začalo téct a dcerka byla po velikých útrapách plně kojena.
Za tři a půl roku jsem zjistila, že čekám dvojčátka a při přemýšlením nad problémy a nad doporučeními, které jsem v porodnici dostala při kojení dcerky jsem vydedukovala, že při kojení dvojčátek „umřu“ na popraskané bradavky a záněty prsu. Rozhodla jsem se, že „neumřu“ a začala jsem hledat. Hledat zásadní informace pro úspěšné kojení. Hledání a přemýšlení nad celou problematikou způsobilo to, že jsem svá dvojčátka plně kojila a že se na mě sestřičky v porodnici chodily dívat, jak kojím dvojčata zároveň, což byla pro mne veliká satisfakce po předchozím trápení. Uvědomila jsem si, že nejsem zdaleka jediná maminka, která prožívá trauma při tom, co má samo od sebe fungovat – při přirozené výživě dítěte. Zjistila jsem, že stačí mít dobré informace a podporu – mít se na koho obrátit, komu se vypovídat, mít někoho, kdo mě prakticky poradí a pomůže. V srdci jsem cítila, že bych se sama mohla stát pro maminky oporou a své poselství jim předávat. Poselství, že nám ženám je přirozená výživa dítěte vlastní. A toto moje poselství mě poslalo na nekonečnou cestu dalšího hledání správných argumentů pro mě a pro maminky. Takových argumentů, které v jejich srdcích zažehne plamen naděje, že řešení nejen pro nás, ale hlavně pro budoucí generace, existuje!
